Jan Mohnert
- Počet článků 52
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1344x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
Oblíbené knihy
Oblíbené stránky
Jan Mohnert
ČSSD: Další vleklá krize?
Následujících několik řádků shrnuje můj pohled na budoucnost ČSSD v politickém prostředí České republiky, i na způsob, jakým může sociální demokracie ovlivnit vývoj politického prostředí samého. V následujících několika odstavcích se Vám pokusím vysvětlit, proč se na základě pozorování situace v ČSSD domnívám, že sociální demokraty čeká v následujících letech stejná krize, jaká nastala po roce 2002 po odchodu Miloše Zemana a proč přikládám právě sociální demokracii výjimečný význam v kontextu celého politického systému.
Jan Mohnert
O smyslu a významu vědy o politice
Zítřejší druhou hodinou odpolední počínaje máme za sebou supervolební rok. Naše společnost je ve stavu „volebního tranzu“ až na několik týdnů v podstatě přesně jeden rok. Od zrušených předčasných voleb v září 2009 až do poloviny října 2010 jsme my, občané České republiky, konfrontováni s takřka permanentně probíhající volební kampaní, a jsme vystaveni téměř nepřetržité politické agitaci.
Jan Mohnert
Bohatí jezdí rychle a chudí nemají na pokuty.
Ministr dopravy přišel s nápadem na změnu systému výměry pokut při dopravních přestupcích, jehož ústředním motivem je „výše pokuty odvíjející se od příjmu pokutovaného“. Pro potřeby kritické argumentace jsem zvolil formu polemiky s mediálními výstupy zastánců Bártova návrhu. V závěru si potom neodpustím ani kritiku jeho předního odpůrce, Petra Nečase.
Jan Mohnert
Vyměňte politiky! - Určitě? A za koho?
Dovolte mi, dámy a pánové, krátkou polemiku se všemi, kteří vystupují proti současnému politickému establishmentu, proti našim politickým elitám. Nehodlám se našich politiků ani v nejmenším zastávat v rovině mravní, protože k tomu mi skrze mé mládí schází potřebný zkušenostní kredit. Jen bych si přál uvést na pravou míru, jaké jsou reálné možnosti postkomunistické společnosti v České republice.
Jan Mohnert
Nový světový řád po konci dějin: EU šestým pólem světa
Konec dějin. Tak nazval Francis Fukuyama rozpad bipolárního světa po roce 1989. Ohlásil věk vlády demokracie, svobody a lidských práv. Věk míru bez válek a sfér vlivu. Věk bez velkých událostí, období malých dějin. Nový světový pořádek. Euforie z demokratizace zemí bývalé sovětské sféry vlivu a zpočátku slibný vývoj Ruska směrem ke svobodě k něčemu takovému skoro vybízel. Naivně.
Jan Mohnert
"Jsou socani na pěst?" (...a všichni ostatní?!)
Volební kampaň je poprvé od listopadu 1989 vedena naprosto na všech komunikačních úrovních – mobilní telefony, internet, letáky, billboardy a nejrůznější mítinky. A poprvé od roku 1989 zasahuje naprosto všechny segmenty společnosti. Nejvíce se to projevuje nebývalou aktivitou mladých lidí do 25 let, kteří bývali vůči politickému dění víceméně rezistentní. Najednou jsou to právě oni, kdo se prostřednictvím sociálních sítí postarali o největší kontroverze posledních měsíců. O pověstná vejce a o protesty na mítincích.
Jan Mohnert
Přízrak totality ve volebním boji?
Můžeme se přesvědčovat jakkoli o tom, že jsme jiní. Že jsme od roku 1989 ušli kus cesty, a že jsme se s minulostí jako společnost vyrovnali. Ale není to nejspíš nic více, než pouhý důkaz našeho pokrytectví.
Jan Mohnert
Pravice a levice = rozdílný přístup k hospodářství. Vážně?
Existují jisté nezadatelné hodnoty, na nichž politika zprava doleva historicky stála. A zdaleka to nejsou pouze hodnoty materiální. Liberalismus prosazuje neustálé rozšiřování lidské svobody do všech oblastí, kde ještě svoboda není. Tak například svoboda vyznání. Či svoboda slova. Anebo svobodný přístup k informacím. Svobodné shromažďování. To přece nejsou svobody ekonomické, nebo ano? To jsou svobody politické, a jen náhodou jsou jaksi vtěleny do demokratického systému dneška. Demokracie se totiž může odehrávat i bez těchto svobod. Ostatně, tak navrhnul demokratické zřízení Jean J. Rousseau.
Jan Mohnert
Vnímáme vůbec ještě politiku politicky?
Žádná z politických stran se skutečně nezabývá tím, zda opravdu máme svobodu slova. A i když ji máme, nikdo se nezabývá tím, jak ji zlepšit. Nikdo například nezkoumá, zda je v České republice volební právo skutečně rovné.
Jan Mohnert
„Czech made“ není značkou kvality. Ne v podání státu.
Shodou studijních okolností jsem před nedávnem musel číst dva obdobné dokumenty – národní bezpečnostní strategii České republiky a tentýž dokument Spojených států amerických. A tato zkušenost mnou poněkud otřásla. Ne proto, že by obsah daných dokumentů byl nějak dramatický, či zásadně rozdílný. To opravdu nebyl. Nýbrž formou, jakou jsou tyto strategie podávány.
Jan Mohnert
Sociální stát není výdobytkem levice. Je vynálezem pravice.
Francouzská revoluce 1789. Ruské revoluce 1917. V obou třech¹ případech došlo k radikální proměně systému. Existuje příčinná souvislost mezi chudobou a revolucí. Na tom se shodli i dva představitelé naprosto odlišných myšlenkových proudů – Alexis de Tocqueville a Vladimír Iljič Lenin. V obou třech případech došlo k absolutní zkáze dříve vyšších a nejvyšších vrstev společnosti. Následkem nacionálních a především sociálních otřesů v půlstoletí po Velké francouzské revoluci vznikl základ sociálního státu – pruský systém sociálního a zdravotního pojištění.
Jan Mohnert
Topolánek se ušpinil a špinavý Paroubek ho za to kritizuje?!
Události posledních týdnů jsou natolik tragické, že se jim musím s pláčem smát. Jiří Paroubek si před nedávnem udělal z narozenin TGM politický happening, k němuž nádavkem přihodil fotografování svých oponentů. Mirek Topolánek měl zase coby předseda strany, která o sobě tvrdí, že je konzervativní, potřebu dávat rozhovor časopisu pro gaye.
Jan Mohnert
Jak jsem se rozkmotřil s TOP09
....a stal se nedopatřením někým, kdo je považován za jejího odpůrce. Prostřednictvím blogu bych tuto situaci rád napravil, protože mám rád, když je ve všem jasno a když je „čistý vzduch“
Jan Mohnert
Jiří Paroubek "diskutoval" se studenty v Plzni.
Dnes proběhlo v Plzni setkání studentů Jiřího Paroubka se studenty Západočeské univerzity. A protože jsem nemohl odolat se takovéto akce nezúčastnit a nevyslechnout si předsedu sociální demokracie „naživo“, dostavil jsem se v půl třetí do posluchárny pedagogické fakulty ve Veleslavínově ulici. Vzhledem k tomu, že jsem s podobnými setkáními měl již několik zkušeností, mimo jiné s Janem Zahradilem, Milošem Zemanem či Karlem Schwarzenbergem, připravil jsem si několik jednoduchých otázek do diskuse, která k takovýmto akcím nedílně patří. Zde jsou:
Jan Mohnert
Paroubek má seznam! Nemá. Ale?!
Dal jsem si tu práci, a podíval se na tiskové prohlášení přímo na stránkách sociální demokracie, protože média hovoří o zveřejňování fotografií odpůrců na internetu. Ve skutečnosti se jedná o ilustrované prohlášení, nic víc. To však neznamená, že bychom celou „věc“ mohli odložit jako další mediální kachnu s tím, že to nic neznamená. Celá záležitost nám totiž skrytě kyne s varovně zdviženým prstem.
Jan Mohnert
Homofobie versus demokratická společnost
Nedávné výroky odboráře Jaroslava Duška byly téměř okamžitě odsouzeny všemi veřejnými a ústavními činiteli s odkazem na homofobii. Sám jsem je za homofobní označil poté, co jsem si o nich přečetl. Ovšem po zralé úvaze musím říct, že jediný náznak jakékoli formy xenofobního chování byl ve výroku o ohýbání na chodbě ministerstva dopravy.
Jan Mohnert
Česká republika je zabezpečená. Na jak dlouho?
Nutně se tak ptám, zvláště po návštěvě generálního sekretáře Organizace severoatlantické smlouvy Anderse Fogh Rasmussena v Praze. Právě tato organizace ručí za bezpečí státu, a právě díky ní si můžeme dovolit tvrdit, že potupná realita Mnichova České republice nehrozí. A v současnosti lze tuto tezi jen stěží rozporovat. Avšak na jak dlouho?
Jan Mohnert
Ten proradný Beneš...
Prezident spolkové republiky Rakousko vylovil v předvolebním zápalu snad nejhorší a nejnebezpečnější munici, jakou mohl v zaneseném středoevropském rybníku najít – Benešovy dekrety. Takový krok samozřejmě vyvolal značný příliv vášně, především z české strany. Jaké jsou však příčinné souvislosti?
Jan Mohnert
O české politice…díl čtvrtý: Školné
Školné je téma, které se cyklicky vrací na pořad dne takřka pokaždé, když se začne hovořit o vzdělání a reformách vzdělávacího systému. Pravicové strany v současnosti ve shodě prosazují zpoplatnění terciálního vzdělání, což je v zásadním rozporu s levicovým přesvědčením sociálních demokratů a komunistů, a zároveň rozporuplné z hlediska křesťansko-sociálního cítění středových lidovců. Vzhledem k směru, jakým se předvolební kampaň v současnosti ubírá, má školné výraznou šanci stát se velkým tématem levice, která se před volbami profiluje především jako bojovník s nepopulárními kroky bývalé (a možné budoucí) pravicové vlády. Mezi regulačními poplatky a školným je totiž z hlediska PR i společnosti pramalý rozdíl.
Jan Mohnert
Demokracie? Vláda lidu? Koho že?
Kdo je lid, co vlastně vládne? Uvědomují si lidé, že žijí v demokracii, a že moc vychází právě z jejich rukou? A uvědomují si, jak obrovská ta moc vlastně je? Ne. Kdyby ano, nenadávali by na politiky. Nesváděli by své neúspěchy a životní těžkosti na svévoli mocipánů v hlavním městě. Ani by nemohli. Moc deseti milionů dána do rukou dvěma stům jeden a osmdesáti reprezentantům. Rozmělněná moc deseti milionů zkoncentrovaná do dvou komor českého parlamentu. Fakt, který všichni přijímáme jako daný a nezměnitelný. A naše volební právo s ním nic nezmůže. Protože jsme všichni přesvědčeni, že rozhodnutí o nás probíhají bez nás a za zavřenými dveřmi.
předchozí | 1 2 3 | další |