Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jaké reformy Česká republika (ne)snese?

Podle žebříčku každoročně uveřejňovaného časopisem The Economist je Česká republika zemí s 16. nejkvalitnější demokracií mezi 167 hodnocenými státy světa. Kolik reforem si můžeme dovolit, abychom zůstali tím, čím jsme?

Obecně lze na základě dosavadních výzkumů říci, že pro dlouhodobé přežití jakéhokoli politického systému je nepostradatelná sociální stabilita, tedy maximální možné omezení konfliktů uvnitř společnosti, která je systémem ovládána. Opět, na základě dosavadních výzkumů se ukazuje, že sociální stabilita nějakým způsobem souvisí s distribucí bohatství uvnitř společnosti. Jinými slovy, je důležité, nakolik rovnoměrně či nerovnoměrně je mezi všechny jednotlivce tvořící společenství rozděleno bohatství, které je produkováno společností jako celkem: čím rovnoměrnější rozdělení je, tím vnitřně soudržnější společnost bývá. S narůstající koncentrací potom dochází obecně k nárůstu sociálního napětí vedoucího mnohdy až k sociálním konfliktům.

Míru koncentrace či dekoncentrace bohatství je možné změřit pomocí tzv. Giniho koeficientu[1]. Ten představuje vlastně škálu hodnot mezi 0 a 100, kde 0 by indikovala společnost, v níž panuje absolutní rovnost v příjmech jednotlivých členů, a 100 naopak společnost s absolutní příjmovou nerovností. Ani jeden z extrémů se logicky v reálném světě neexistují.

Nejnižší hodnotu Giniho koeficientu, a tedy pravděpodobně největší míru sociální soudržnosti, zaznamenáváme u Švédska (23,0), nejvyšší byla propočítána pro Namibii (70,7). Podíváme-li se na globální srovnání koeficientů[2], uvidíme, že mezi 20 zeměmi s nejnižšími hodnotami (tj. zemí mezi 23,0 a 30,0) se nachází pouze 4 státy (Srbsko, Chorvatsko, Bělorusko a Kazachstán) oplývající vnitřními sociálními pnutími až konflikty, ovšem až na Bělorusko se jedná o pnutí či konflikty etnické, které lze interpretovat spíše jako „konflikt dvou společností“, než jako „vnitrospolečenský konflikt“. Mezi 20 zeměmi s nejvyššími koeficienty se nevyskytuje ani jedna země, v níž by nedocházelo k občasným občanským nepokojům. Obecně jsou za sociálně soudržné považovány společnosti s hodnotami nejvýše do čísla 40.

Pokud se jedná o demokracii, zatím se zdá, že i její dlouhodobé přežití nějakým způsobem souvisí s bohatstvím společnosti, a sice s výší příjmu na obyvatele. V zemích s ročním příjmem 2 000 USD (z roku 1975) na hlavu a méně je – zdá se – dlouhodobé udržení demokracie velmi obtížné, a je tím nepravděpodobnější, čím více se vzdalujeme od této hodnoty dolů. Naopak v zemích, kde je roční příjem na obyvatele nad 6 000 USD (1975), je postavení demokracie prakticky neotřesitelné.[3] Nutno však poznamenat, že vysoký příjem neznamená v žádném případě automatický vznik demokratického systému. Mnohem více se odborná sféra kloní k tezi, že vysoké příjmy demokratizaci napomáhají, ale nevynucují ji. Mezi 2 000 a 6 000 USD (1975) příjmu per capita se nachází pásmo nejistoty, kdy nelze učinit o udržitelnosti či neudržitelnosti demokracie žádnou relevantní předpověď kromě té, že „čím více, tím lépe, nicméně nikdy jistě“.

Podíváme-li se v kontextu výše zmíněného na Českou republiku, zjistíme, že výše Giniho koeficientu je 26[4]. Patříme mezi nejrovnostářštější společnosti na světě (4. místo v žebříčku), naše společnost se vyznačuje vysokou mírou soudržnosti (ostatně, kdy naposledy se v českých zemích vyskytly nějaké občanské nepokoje, že? I Sametovou revoluci bychom mohli coby občanský nepokoj zpochybnit…) a disponuje tedy jedním ze základních předpokladů pro dlouhodobé udržení stabilního politického systému. Pokud jde o roční příjem, potom získáme přepočtením ročního mediánu 20 895 Kč[5] na americké dollary příjem 13 930,- na hlavu, což při započtení inflace[6] vychází na 3 422 USD (1975). Nacházíme se někde kolem středu „pásma nejistoty“ a v každém případě bychom tedy neměli dnes existující demokratický politický systém v České republice považovat za neotřesitelný.

Přerozdělováním bohatství, komunistickým dědictvím ČR, svede naše společnost zajistit pro většinu jejích členů roční příjem 3 422 USD (1975) a udržet nás v onom pásu nejistoty, kdy je demokracie dlouhodobě možná, nicméně rozhodně ne neotřesitelná. Z mého pohledu by pro dnešní politiky bez ohledu na jejich pravolevé umístění mělo být naprosto klíčové, aby při realizaci (jak krize ukázala nutných) reforem dokázali udržet Giniho koeficient České republiky v rozpětí 26 – 30 (aby tedy nedošlo k výraznému prohloubení nerovnosti) a zároveň nepřipustit, aby došlo k radikálnímu snížení rozšířenosti hrubého ročního příjmu ve výši 20 895,-. Je úplně jedno, jestli to bude v duchu socialismu, liberalismu nebo konzervatismu, důležité je, aby nedošlo k překročení mezí, které jsem popsal.

Je nasnadě přenechat ekonomům hledání odpovědi na otázku, zda je možné přerozdělování odbourat, aniž bychom zároveň nezvýšili náš Giniho koeficient, nevyvolali zvýšení koncentrace bohatství ve společnosti a nesnížili rozšířenost stávajícího mediánu roční mzdy. Pouze v případě kladné odpovědi lze totiž s největší pravděpodobností budovat minimální stát (o němž se dnes čím dál více hovoří) bez rizika, že ohrozíme jeho politický systém. V opačném případě máme pouze dvě možnosti: 1) akceptovat napříč politickým spektrem existenci sociálního státu jako nezbytnosti pro zachování naší demokracie, nepřistupovat k němu jako k problému „ano-ne“, nýbrž jako k problému „jak?“; 2) nebo otevřeně přiznat, že na demokracii bez přerozdělování jednoduše nemáme.

Chceme vyměnit růst bohatství za riziko, že ztratíme svobody, které každému z nás zaručují demokratické instituce? Neuvážené zásahy do systému sociálního zabezpečení mohou v České republice snadno otevřít dveře nepřátelům demokracie, a bude jen otázkou času, než se jim podaří najít způsob, jak jimi projít.

[1] http://cs.wikipedia.org/wiki/Giniho_koeficient

[2] https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/rankorder/2172rank.html?countryName=Hungary&countryCode=hu&regionCode=eu&rank=122#top

[3] Shapiro, I. (2002). Teorie demokracie: současný stav. V I. Shapiro, & J. Habermas, Teorie demokracie dnes (stránky 23 - 78). Praha: Filsofia

[4] https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ez.html

[5] http://wiki.aktualne.centrum.cz/finance/minimalni-mzda-prumerny-vydelek-plat/

[6] http://www.usinflationcalculator.com/

Autor: Jan Mohnert | úterý 11.1.2011 22:20 | karma článku: 10,25 | přečteno: 1741x
  • Další články autora

Jan Mohnert

Malá lekce z demokracie (nejen) pro karlovarské komunisty

"Demonstrací za odvolání našeho náměstka pro školství popíráte demokracii." Zhruba tímto argumentem se minulý týden pokusili představitelé karlovarské KSČM zabránit uskutečnění demonstrace proti svému náměstkovi hejtmana pro školství, mládež a tělovýchovu Václavu Sloupovi. Karlovarští komunisté se patrně domnívají, že z vítězství ve volbách vyplývá v demokracii pro jednotlivce nebo politickou stranu právo vládnout - proto se jim logicky jeví jakákoli snaha "odstranit" prostřednictvím protestů své zástupce z krajské vlády jako pokus o zvrácení výsledků voleb a tudíž jako popření jednoho ze základních principů demokracie. Taková interpretace (a k ní vázaná argumentace) demokracie ovšem zahrnuje dvě "bohužel": za prvé, je bohužel mylná, a za druhé, v České republice není bohužel omezená pouze na karlovarskou KSČM, nýbrž téměř na každého, kdo se dostane k vládě. Především z druhého důvodu si prohlášení karlovarských komunistů k organizátorům protestu proti jejich náměstku Václavu Sloupovi zasluhuje bližší pozornost, protože - jak se zdá - lidé, kteří se u nás ucházejí o politické úřady, chápou demokracii často (dosti možná účelově) úplně jinak, než jak ve skutečnosti funguje.

26.1.2013 v 8:30 | Karma: 15,77 | Přečteno: 671x | Diskuse| Politika

Jan Mohnert

Na obranu Güntera Grasse: co opravdu musí býti řečeno!

V konfliktu mezi Palestinci a Židy jsem vždycky fandil Izraeli. Pro člověka ze společnosti stižené mnichovským syndromem je asi cosi přitažlivého na malé zemi, která od roku 1948 vedla celkem čtyři války doslova na život a na smrt, pokaždé s koalicí nepřátel, jejichž převaha alespoň pokud jde o čísla byla natolik zdrcující, že se osamocený ozbrojený odpor jevil jako beznadějný. Kromě toho, arabský, předpluralistický a socialismem říznutý způsob života - ačkoli je jistě velmi pozoruhodný - není můj šálek kávy, takže jeho úspěchy a triumfy obvykle s nadšením nevítám. Přesto nemohu v případě stávajícího všeobecného pohoršení nad básní Güntera Grasse než odsunout své sympatie k Izraeli stranou a postavit se za německého spisovatele, nositele Nobelovy ceny a bývalého příslušníka Waffen SS. Spolu s Grassem totiž stojí na pranýři Evropy i mravní principy, které jsou v základech naší civilizace.

11.4.2012 v 17:20 | Karma: 19,03 | Přečteno: 1280x | Diskuse| Politika

Jan Mohnert

Proč se V. K. mýlí a vyšší vzdělání není jen soukromým statkem

Václav Klaus označil protestující studenty českých vysokých škol za parazity. Budiž, stejně jako on jsem přesvědčen, že drtivá většina z nich nebojuje za akademické svobody, nýbrž že se schovaná za heslem "Vzdělání není byznys!" snaží zachovat možnost honosit se statutem vysokoškoláků a přitom se jen s minimálními finančními náklady několik let víceméně flákat. Studium na českých vysokých školách - ať vám protestující studenti tvrdí co chtějí - je totiž v porovnání s Německem, Británií nebo Spojenými státy výrazně "v pohodě". V tomto smyslu protestující studenti paraziti asi jsou. Přesto s Klausem nemohu souhlasit - jeho zdůvodnění "parazitismu" studentů je totiž jiné, rádoby akademické a fundované a mimochodem špatné.

9.3.2012 v 15:30 | Karma: 36,13 | Přečteno: 4682x | Diskuse| Politika

Jan Mohnert

Potvrzeno: Bohatí kradou více než prostí lidé. No jo, ale co s tím?

Server Novinky.cz přinesl zajímavou zprávu: bohatí lžou a kradou mnohem více, než prostý lid.[1] Zdá se, že sociologům z univerzity v kalifornském Berkeley se nyní podařilo postavit obecně rozšířené přesvědčení, že dobří obyčejní lidé jsou vystaveni na milost a nemilost zvůli těch zlých "tam nahoře", na solidní vědecké základy. Co však doopravdy dokázali? Potvrdili snad dnes již poměrně starou domněnku, že dobro a mravnost dřímá jen v "obyčejném člověku" a že ti, kteří stojí společensky i bohatstvím nad ním, jsou zlí a tam, kam se dostali, dostali se jen lhaním, podváděním a okrádáním? Na první pohled se zdá, že ano. [1] http://www.novinky.cz/zena/styl/260466-bohati-a-privilegovani-kradou-vice-nez-prosti-lide-potvrzuji-sociologove.html

1.3.2012 v 9:00 | Karma: 14,09 | Přečteno: 942x | Diskuse| Politika

Jan Mohnert

Problém ekonomizace pohledu na společnost, problém současné Evropy

Ekonomie má dnes mezi společenskými vědami výsadní postavení, o tom není sporu. Konec konců, je jedinou z nich, za kterou lze získat Nobelovu cenu a názory ekonomických odborníků a akademických ekonomů platí ve společnosti za všeobecně respektovanou interpretaci sociální reality. Piedestál, na který současná společnost ekonomii mezi ostatními neexaktními obory staví, dává každému člověku bez ohledu na jeho profesi možnost pohodlně - skrze noviny, rozhlas, televizi nebo internet - pochopit, co se vlastně kolem nás děje a udělat si na to názor. Luxus, který si tím dopřáváme, má však i odvrácenou, stinnou stránku: dochází k totální ekonomizaci lidského života. A ten v posledku nikdy totálně ekonomický není.

3.2.2012 v 17:40 | Karma: 10,41 | Přečteno: 995x | Diskuse| Ekonomika

Jan Mohnert

Dluhová krize a krize zdravého rozumu

Americký bankovní sektor od poloviny 90. let ve velkém poskytoval hypoteční úvěry lidem, u nichž neexistovala záruka, že je budou schopni zaplatit. Bezprostředním důvodem pro takové "chování" bank byl fakt, že hypotéky byly kryty nemovitostmi, jejichž ceny neustále rostly, takže vznikl dojem, že není možné prodělat: buďto banka vydělá na úrocích z půjček, nebo prodejem zabavených nemovitostí. Že to byl skutečně jen dojem a že trh s nemovitostmi byla jen bublina se začalo ukazovat ve chvíli, kdy skutečně velké procento amerických dlužníků přestalo hypotéky splácet a banky začaly ve velkém zabavovat nemovitosti s vidinou výnosů z jejich prodeje.

24.1.2012 v 22:50 | Karma: 17,91 | Přečteno: 1149x | Diskuse| Ekonomika

Jan Mohnert

Zemřel, aby se stal nesmrtelným. Václav Havel.

14. září 1937 zemřel první prezident samostatného státu Čechů a Slováků Tomáš Garrigue Masaryk. Člověk, který pro svobodu nás všech neváhal obětovat svobodu vlastní, člověk, který strpěl nepohodlí, když všichni ostatní zůstali pohodlní. Člověk, který po celý život čelil nesouhlasu a kritice svých politických oponentů. Ustala teprve až po jeho smrti. Tomáše Masaryka s jeho opůrci smířila až smrt. Až tehdy, když byl mrtev, stal se jednou provždy prezidentem osvoboditelem a získal nesmrtelnost.

18.12.2011 v 14:00 | Karma: 16,30 | Přečteno: 1276x | Diskuse| Společnost

Jan Mohnert

Přímá volba? A proč probůh?!

Přes cestu k přímé volbě prezidenta zdá se opět leží politická překážka. Vláda sice připravila její návrh, avšak k prosazení v parlamentu jí chybí tři až šest hlasů do ústavní většiny. (Přijde totiž na to, s kým je vlastně zrovna Kočí, Škárka nebo další ex-koaliční exponenti). A opozice si přirozeně za svou podporu žádá ústupky. Když jsem si ovšem v novinách přečetl, jakéže to vlastně jsou, musel jsem zavrtět hlavou a říct si: "Probůh, to ať to raději nechají tak, jak to je."

9.12.2011 v 8:30 | Karma: 9,30 | Přečteno: 858x | Diskuse| Politika

Jan Mohnert

Velká koalice namísto předčasných voleb? Zcela realistický scénář!

Co mají společného Klaus, Zeman, Zelení, Véčkaři, Praha a Ústavní soud? Představují fundament zásadní reformy politického systému České republiky v průběhu následujících tří let. A mnohem zajímavější je, že si toho nikdo nevšímá.

13.4.2011 v 14:15 | Karma: 9,83 | Přečteno: 1358x | Diskuse| Politika

Jan Mohnert

Náhrobky, odsuny a dobytek: zpráva o stavu češství

Nikdy by mne nenapadlo, že sobotní projížďka na kole se může tak snadno proměnit v mravně pohoršující zážitek svědčící o stavu české společnosti. Ale stalo se. Bohužel. Dovolte mi, vážení přátelé, abych se s Vámi podělil o jeden svůj postřeh z cesty naší krajinou.

26.3.2011 v 16:12 | Karma: 19,25 | Přečteno: 1349x | Diskuse| Společnost

Jan Mohnert

Ne bezletové zóně nad Libyí!

Muammar Kaddáfí je podle všeho schopný situaci zvládnout sám a obnovit s pomocí armády svojí svrchovanost nad Libyí.

18.3.2011 v 9:57 | Karma: 19,67 | Přečteno: 1405x | Diskuse| Politika

Jan Mohnert

Tak to Nečasovi neprošlo, aneb "já vám to říkal!"

Ústavní soud nám dnes tak nějak napůl zrušil sociální škrty. Vítězství demokratické opoziční strany ve všeobecných, tajných a přímých volbách do jedné komory parlamentu zdá se nezakládá důvod k použití výjimečných ústavních opatření sněmovní většinou. A socialistický Senát podle rozhodnutí brněnského soudního dvora nepředstavuje ani živelnou katastrofu, ani invazní armádu a ani nesmiřitelného nepřítele demokracie a ústavních práv občanů. Bravo! Po skutečně dlouhé době jsem zase opravdu pyšný na instituce své vlasti.

14.3.2011 v 20:01 | Karma: 14,87 | Přečteno: 1962x | Diskuse| Politika

Jan Mohnert

„Volby, důchody a teď nejspíš i reformy. Kde tohle skončí?!“

Tak nějak budou asi znít rozhořčené námitky našich politiků, až Ústavní soud smete horečné reformní úsilí parlamentní většiny v sociální sféře. Z tradičního sídla panovníků českých zemí se pravděpodobně opět ozve poselství Valdštejnskému paláci a Poslanecké sněmovně, které bude vyzývat k umravnění brněnského soudního dvora, jenž si údajně uzurpuje moc, která mu nenáleží: moc zákonodárnou. V médiích se opětovně rozhoří debata o tom, zda Ústavní soud skutečně představuje neoficiální „třetí komoru“ parlamentu, a prostý prací vytížený člověk si chtě nechtě bude muset udělat na věc nějaký názor.

10.2.2011 v 17:45 | Karma: 15,56 | Přečteno: 1325x | Diskuse| Politika

Jan Mohnert

Za opilé děti mohou barmani? Nesmysl, a nikdo to neřekne!

Pět dnů uplynulo od mediální prezentace nejnovějšího plánu Sekce protidrogové politiky Úřadu vlády ČR a dosud nikdo nezakřičel: „Nesmysl!“. Čeho že se plán týká? Nezletilí Češi a Češky pijí více, než jejich evropští vrstevníci. Neblahá vizitka české společnosti si žádá pozornost vlády. Ba co víc – žádá si řešení.

24.1.2011 v 8:30 | Karma: 31,27 | Přečteno: 2296x | Diskuse| Politika

Jan Mohnert

Doplňovací volby do Senátu: příležitost pro lepší politiku

Velikým neštěstím současné české společnosti je, že její největší hrdinové nemohli odejít na vrcholu své slávy, a že světlo jejich skutečného hrdinství mohl překrýt stín nicotných politických sporů pozdější doby. Nejinak tomu bylo v případě disidenta, ministra zahraničí a senátora Jiřího Dienstbiera.

20.1.2011 v 15:50 | Karma: 9,68 | Přečteno: 904x | Diskuse| Politika

Jan Mohnert

Proč býti demokratem?

Existuje mnoho dobrých důvodů se domnívat, že se lidstvu nikdy nepodaří zabránit existenci nadvlády. Nadvláda totiž, ať jsou její projevy jakékoli, provází lidské bytosti napříč celými dějinami. Už od pravěku se lidé sdružují do skupin, jejichž hlavním cílem je zajistit přežití člověka v nepřátelském světě, a ve kterých hraje klíčovou roli vzájemná spolupráce. Velmi brzy (ne-li už na samém počátku) však zjistili, že má-li být spolupráce skutečně efektivní, je třeba určit někoho, kdo bude rozhodovat o jejím účelu a formě. Jedinec (nebo malá skupinka), který byl vyvolen činit rozhodnutí o celé společnosti, v okamžiku svého vyvolení získal nad společností moc a ustavil nadvládu – fenomén, který nás v obměněných podobách provází až do dnešních dnů.

9.1.2011 v 15:45 | Karma: 7,88 | Přečteno: 1006x | Diskuse| Politika

Jan Mohnert

Stát není naším nepřítelem

Liberálové ve všech podobách bývají vesměs lidé, kteří vyznávají svobodu v rozhodování i jednání jednotlivce ve všech projevech všednosti lidského života a cítí se frustrovaní pocitem svázanosti všudypřítomnými nařízeními státu, jimž se musí podřizovat. Bývají bezmeznými vyznavači tržních principů soukromé aktivity a individuální zodpovědnosti člověka za vlastní život. Na těchto hodnotách je podle jejich mínění možné postavit celý společenský systém.

5.1.2011 v 22:45 | Karma: 8,94 | Přečteno: 854x | Diskuse| Politika

Jan Mohnert

Proč potřebujeme korupci

Korupce je projevem pokleslých mravů společnosti. Je kamenem na hrudi demokracie, jíž se pod jeho tíhou dýchá čím dál hůře. Avšak žádná rozumná vláda nemůže tuto zátěž z jejích prsou naráz odvalit. I ti nejčestnější z nejčestnějších, nejlepší z nejlepších mezi námi, se někdy bohužel musejí s korupcí smířit. Demokracie – to nejcennější, co tato země má – by totiž hluboký ničím neztížený nádech nemusela přežít.

21.12.2010 v 19:00 | Karma: 9,05 | Přečteno: 1108x | Diskuse| Politika

Jan Mohnert

Velká koalice v Praze: oprávněné rozhořčení z nesprávné příčiny

Neustále – a po uzavření „velké koalice“ v Praze tím více – mne udivuje, jak málo ví společnost i její politické elity, o čem že vlastně rozhoduje onen podíl na výkonu politické moci, kterým demokracie každého vybavuje. Opravdu je koalice ODS a ČSSD podvodem na voličích, jak zní z mnoha stran? Skutečně byla podvedena „vůle lidu“?

30.11.2010 v 9:07 | Karma: 16,76 | Přečteno: 1186x | Diskuse| Politika

Jan Mohnert

ČSSD: Další vleklá krize?

Následujících několik řádků shrnuje můj pohled na budoucnost ČSSD v politickém prostředí České republiky, i na způsob, jakým může sociální demokracie ovlivnit vývoj politického prostředí samého. V následujících několika odstavcích se Vám pokusím vysvětlit, proč se na základě pozorování situace v ČSSD domnívám, že sociální demokraty čeká v následujících letech stejná krize, jaká nastala po roce 2002 po odchodu Miloše Zemana a proč přikládám právě sociální demokracii výjimečný význam v kontextu celého politického systému.

10.11.2010 v 11:50 | Karma: 15,28 | Přečteno: 1241x | Diskuse| Politika
  • Počet článků 52
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1344x
Student magisterského oboru Politologie na Institutu politologických studií FSV UK v Praze, absolvent bakalářského studijního programu Politologie na Katedře politologie a mezinárodních vztahů FF ZČU v Plzni. Konzervativec a realista.