Potvrzeno: Bohatí kradou více než prostí lidé. No jo, ale co s tím?

Server Novinky.cz přinesl zajímavou zprávu: bohatí lžou a kradou mnohem více, než prostý lid.[1] Zdá se, že sociologům z univerzity v kalifornském Berkeley se nyní podařilo postavit obecně rozšířené přesvědčení, že dobří obyčejní lidé jsou vystaveni na milost a nemilost zvůli těch zlých "tam nahoře", na solidní vědecké základy. Co však doopravdy dokázali? Potvrdili snad dnes již poměrně starou domněnku, že dobro a mravnost dřímá jen v "obyčejném člověku" a že ti, kteří stojí společensky i bohatstvím nad ním, jsou zlí a tam, kam se dostali, dostali se jen lhaním, podváděním a okrádáním? Na první pohled se zdá, že ano. [1] http://www.novinky.cz/zena/styl/260466-bohati-a-privilegovani-kradou-vice-nez-prosti-lide-potvrzuji-sociologove.html

Je zajímavé, jak "mravnost" jako lidská vlastnost v představách lidí putuje. A ne mezi konkrétními lidmi, ale zpravidla mezi celými sociálními skupinami. Marxističtí socialisté považovali za nositelku mravnosti dělnickou třídu - jen ona mohla v jejich očích stvořit dokonale spravedlivý sociální řád. Fašisté a nacisté pro změnu mravnost rádi přisuzovali kultuře a krvi - těmi skutečně dobrými pro ně byli pouze ti, kteří se narodili do toho či onoho vyvoleného národa. V environmentálním prostředí dosud přežívá kdysi velmi rozšířená, leč dnes překonaná antropologická představa ušlechtilého barbara, primitivního člověka žijícího v souladu s přírodou. Radikálnější feministky zas rády staví nenásilné, mateřské a dobré ženy do protikladu k násilným, soutěživým a obhroublým mužům. I české národní obrození má coby sociální hnutí v této vybrané společnosti své místo: inspiraci pro "napravení morálky národa", pro český "návrat ke kořenům", naši buditelé (mezi nimi třeba Jindřich Šimon Baar či Karel Václav Rais) hledali v prostých obyvatelích českého venkova. (Učebnice češtiny je dnes znají pod jménem "ruralisté".)

Co mají všechny tyhle domněnky a teorie společné je, že dělí společnost na dvě kategorie lidí: na ty dobré, mravné a utiskované, kteří jsou zpravidla velmi početní, prostší a chudší, a na ty zlé, amorální a utiskující, kteří jsou nepočetní, bohatí, mocní a vlivní - zkrátka jsou ve společenské hierarchii výše. S výjimkou feministek (tam to příroda neumožňuje) pracují všichni jejich vyznavači s myšlenkou, že je možné (ba co více nutné) chudé a prosté nositele mravnosti "odstřihnout" od jejich zlých utlačitelů, aby mohli zbudovat nový řád, v němž díky jejich dobrotě nebude pro zla toho předchozího místo. Berkeleyští vědci jako by těmto názorům výsledky svého výzkumu dali zapravdu: dobro dřímá v obyčejných lidech a zlo se nachází nad nimi. Ale je to skutečně tohle, co potvrdili?

Nemyslím. Američtí sociologové totiž nepotvrdili nic více a nic méně, než že s rostoucím umístěním v sociální hierarchii ubývá počet jedinců, kteří jsou mentálně neschopní lež, podvod nebo krádež důkladně promyslet, že se snižuje riziko odhalení a klesá pociťovaná intenzita následků v případě, kdy se na to přijde. Když si vezmete studii zkoumající úroveň vzdělanosti v různých vrstvách společnosti, uvidíte, že mezi bohatými a privilegovanými lidmi je jen velmi málo takových, kteří by byli v každém ohledu průměrní - protože kdyby byli, byli by průměrní i svým postavením. Většina boháčů, manažerů, politiků, vysokých státních úředníků nebo podnikatelů má statisticky vyšší buďto IQ, nebo EQ (a často obojí zároveň). Jsou tedy buďto velmi inteligentní, nebo mají velmi dobrý "čuch na lidi". Obě tyto vlastnosti jsou ovšem klíčové nejen pro úspěšné podnikání. Poskytují člověku rovněž dostatek sebevědomí, aby se pokusil o nějaký ten zločin, když se mu naskytne příležitost.

Paradoxně člověk také riskuje odhalení tím méně, čím výše postavený je. Možná to vypadá zvláštně, ale když se obyčejný člověk pokusí ukrást sušenku v samoobsluze, je mnohem pravděpodobnější, že se ho při tom chytí, než když si  účetní velké firmy přihraje na svůj účet několik milionů nebo když nějaký úředník za úplatu zmanipuluje výběrové řízení. A konečně, čím větším bohatstvím, mocí či vlivem člověk disponuje, tím lépe se může bránit následkům odhalení: může si dovolit dobrého právníka, zaplatit pokutu nebo třeba odcestovat a začít žít někde jinde.

Ekonomicky vzato, se zvyšujícím se sociálním postavením čím dál více převažují možné zisky ze zločinu nad možnými ztrátami, a navíc klesají náklady nutné na jeho provedení - pro chytřejší lidi (v tom či onom smyslu) s dostatečnými prostředky je provedení zločinu lehčí. Zároveň ale nelze říct, že by v průměru byli nějak výrazně zásadovější, než ti hůře situovaní, a pokušením vyplývajícím z relativní snadnosti odolávali lépe. Takže to logicky nakonec více z nich zkusí. "Ti nahoře" kradou, lžou a podvádějí více a častěji, než "ti dole" ne proto, že by byli zkaženější, ale jednoduše proto, že je to pro ně snazší. Mezi obyčejnými lidmi je méně lumpů jen proto, že obyčejnému člověku se lumpárny tolik nevyplácí.  Tak nějak bychom asi měli zprávu, kterou nám Novinky.cz přinesly, interpretovat, pokud chceme zůstat nohama na zemi.

V žádném případě se nesnažím "kriminalitu bílých límečků" hájit - to ani v nejmenším. Je v nejlepším zájmu celé společnosti, aby byl každý zločin odhalen a tvrdě potrestán, nehledě na to, kdo jej spáchal. Co se snažím říct je, abychom se vyvarovali revolučních nálad, abychom nevolali po stínání ryb, které podle přísloví "smrdí od hlavy", a abychom si naivně nemysleli, že "my dole" můžeme vytvořit lepší svět, ve kterém "ti nahoře" budou stejně čestní nebo čestnější, než my. Není to totiž v nás "dole", že bychom byli lepšími lidmi, ale je to jen a pouze v tom, že máme méně prostředků - ať již duševních, anebo materiálních. Z průzkumů vycházíme jako "ti lepší" patrně proto, že nemáme tolik dobrých příležitostí být špatní.

Elity všech "spravedlivých nových světů" budou vždy tvořit lidé v principu stejně mravní, jako v tom starém. A lákadla svádějící bohaté ke zločinu dnes - vysoké zisky, nízké riziko i jeho malé náklady - ta zůstanou také stejná. Je naivní si myslet, že když dnes uřízneme rybě hlavu, bude hlava, která jí vyroste zítra, na stejné věci reagovat jinak, lépe. Vždyť i naši předlistopadoví politici a podnikoví předáci, "mravné" dělnické elity "spravedlivého a pokrokového světa", si kde mohli rádi poslali takříkajíc "malou domů"...