Homofobie versus demokratická společnost

Nedávné výroky odboráře Jaroslava Duška byly téměř okamžitě odsouzeny všemi veřejnými a ústavními činiteli s odkazem na homofobii. Sám jsem je za homofobní označil poté, co jsem si o nich přečetl. Ovšem po zralé úvaze musím říct, že jediný náznak jakékoli formy xenofobního chování byl ve výroku o ohýbání na chodbě ministerstva dopravy.

Všichni se shodneme, že Dušek nejspíše homosexuály neobdivuje, spíše je ani neuznává. Ale je velmi nebezpečné, když pod patronátem lidských práv (která samozřejmě propagují toleranci) odmítáme možnost, že by se lidé mohli politicky či ekonomicky organizovat na základě sexuální orientace. Zde je totiž v ohrožení demokracie a státní zájem, protože pod záminkou homofobie umožňujeme existenci netrestatelného kartelu. V podstatě odmítáme, že by mohli lidé určité sexuální orientace sdílet i jiné, nežli osobní zájmy, protože poukazováním na jejich homosexualitu vlastně dochází k diskriminaci určité minority. Minoritní sexuální orientace se stává univerzální ochranou.

Nenechme se však mýlit – není rozdílu mezi příznivci modelů vláčků a homosexuály. Pakliže v demokracii bojují za svá práva, či hájí své zájmy, je to naprosto v pořádku. Moderní demokracie je založena na vyvažování protichůdných zájmů všech segmentů společnosti. A tyto segmenty vznikají na základě potřeby člověka se sdružovat, nejlépe na základě nějakého sdíleného zájmu či identity. A těmi může být společný koníček, zájem o sport, podobné názory, ale zároveň i příslušnost k jisté etnické či jiné skupině.

Je naprosto v zájmu demokracie, aby mezi všemi segmenty společnosti vládl smír a tolerance. Je naprosto v zájmu demokracie, aby se tyto segmenty sdružovaly v organizované skupiny. Je naprosto v pořádku, když budou hájit své soukromé a politické zájmy v souladu s pravidly, jaká v demokracii platí. Je však v naprostém nepořádku, bude-li mezi členy určité skupiny docházet ke klientelismu či nepotismu podmíněnému právě příslušností ke skupině, která může svou specifičnost využívat k vlastní ochraně. Tím spíše, pokud k tomu bude docházet ve veřejné sféře. V tolerantní společnosti není označení homosexuála za homosexuála výrazem netolerance a homofobie. V takové společnosti se není před kým za co stydět.

Dušek je homofobem. To bezesporu. Ovšem jeho sdělení – byť hulvátské – je skandální pouze v jediném, výše zmíněném bodě. Pokud svá obvinění prokáže, pokud k nim má důkazy, je naprosto legitimní obvinit někoho z nekalosti s poukazem na prvek, který účastníky spojuje. Homosexualita, ani žádná jiná sexualita, nemůže být záštitou podloženou lidskými právy. Co kdyby Dušek hovořil namísto o homosexuálech, například o cyklistech? Vznikl by stejný skandál? Nepodléhejme prvotním emocím, jak se stalo v případě takřka všech politiků a médií.