Velká koalice v Praze: oprávněné rozhořčení z nesprávné příčiny
Podíl jedince na výkonu politické moci lze jinými slovy popsat jako volební právo. Procedura, kterou je tento podíl uplatňován, se nazývá volba. O čem vlastně lidé ve volbách rozhodují? Otázka zdánlivě banální. Nicméně lidé mají podle všeho poněkud iluzorní odpověď –„…přece o tom, kdo nám bude vládnout.“
Politologové za mnoho desetiletí pozorování obecně definovali tři základní modely („režimy“) demokratického vládnutí: prezidentský, poloprezidentský a parlamentní. Prezidentský režim je charakteristický přímou volbou moci zákonodárné i výkonné. V poloprezidentském režimu jsou obě moci rovněž voleny přímo lidem, ovšem ta výkonná pouze zčásti. Prezidentské režimy umožňují lidem vedle členů parlamentu zvolit přímo i prezidenta, který oproti našim zvyklostem není nadstranický a sám řídí celou exekutivu. Prezident je z našeho pohledu vlastně zároveň i premiérem. V poloprezidentském režimu lidé také volí ne-nadstranického prezidenta přímo. Ten se však o výkonné pravomoci dělí s premiérem a vládou, která vzniká z důvěry parlamentu. Část exekutivy tak lidé nemohou přímo ovlivnit.
Parlamentní režim oproti tomu dovoluje lidu přímo volit pouze moc zákonodárnou, tedy členy parlamentu. Mandát prezidenta i vlády - moci výkonné - vzniká až z vůle parlamentu a vláda je mu obvykle přímo politicky odpovědná. (Je sice pravdou, že v mnoha postkomunistických zemích bývá poměrně častým jevem přímá volba hlavy státu, např. v Polsku, na Slovensku či ve Slovinsku, náležící de iure k moci výkonné, nicméně z mnoha zde nepodstatných důvodů ji lze za přímou volbu exekutivy pokládat jen čistě formálně.)
Přijmeme-li za měřítko demokratičnosti individuální podíl na výkonu politické moci, potom můžeme parlamentní model označit za „nejméně demokratický“. Zatímco lidé v prezidencialismech a poloprezidencialismech se přímo podílejí na personálním obsazení jak moci výkonné, tak zákonodárné, v parlamentarismu je tento podíl omezený pouze na moc zákonodárnou.
Politický systém České republiky na všech úrovních podle této typologie odpovídá parlamentnímu režimu. A právě tento jeho charakteristický znak (tj. individuální podíl na moci omezený na pouze legislativu) činí běžnou odpověď společnosti na mou otázku iluzorní a zavádějící. Protože je sbor ministrů okolo premiéra, tedy vrcholný orgán exekutivy, zdaleka nejviditelnější součástí politického systému, mají lidé, ale i mnozí politici tendenci směšovat „ty, kdo nám budou vládnout“ s těmi, kdo sedí ve vládě. Z toho je odvozená klamná - ovšem celkem pochopitelná - iluze společnosti o tom, že ve volbách rozhoduje o tom, která strana obsadí premiérské, hejtmanské, nebo primátorské či starostenské křeslo.
Nedělejme si prosím iluze o tom, že premiér a ministři, hejtmani a krajští radní, či starostové a městské rady v našem systému nějakým způsobem odrážejí přání voličů. Jedinými orgány, které v České republice tato přání odrážejí, jsou zastupitelské sbory. Jim totiž veškeré orgány výkonné moci podléhají, jimi jsou voleny a jimi mohou být odvolány. Vše ostatní je pouhou otázkou politické licitace o většině, která s voliči nemá a nikdy neměla nic společného.
Současné rozhořčení nad koalicí ČSSD a ODS v Praze je mého názoru oprávněné a morálně správné. Nikoli však proto, že by vládní koalice neodrážela vůli voličů, nýbrž proto, že vládní koalice v Praze budí silné podezření, že není motivována nutností politického kompromisu, ale touhou po obohacení prostou politického sporu.
„Velká koalice“ sama o sobě nemůže být podvodem na voličích. Voliči jen nesprávně pochopili, o čem že ve volbách vlastně rozhodovali. Z hlasovacích lístků nelze vyčíst žádnou „preferovanou“ koalici a koaliční jednání o vládě nad Prahou jsou proto výlučně věcí zvolených, nikoli jejich voličů. Všechna ostatní tvrzení jsou pouhou spekulací, kdepak podvedenou vůlí lidu. Neobviňujme z podvodu politiky na pražském magistrátu. Viňme naši ochotu je zvolit a neochotu s nimi dlouhodobě a aktivně něco dělat.
Jan Mohnert
Malá lekce z demokracie (nejen) pro karlovarské komunisty
"Demonstrací za odvolání našeho náměstka pro školství popíráte demokracii." Zhruba tímto argumentem se minulý týden pokusili představitelé karlovarské KSČM zabránit uskutečnění demonstrace proti svému náměstkovi hejtmana pro školství, mládež a tělovýchovu Václavu Sloupovi. Karlovarští komunisté se patrně domnívají, že z vítězství ve volbách vyplývá v demokracii pro jednotlivce nebo politickou stranu právo vládnout - proto se jim logicky jeví jakákoli snaha "odstranit" prostřednictvím protestů své zástupce z krajské vlády jako pokus o zvrácení výsledků voleb a tudíž jako popření jednoho ze základních principů demokracie. Taková interpretace (a k ní vázaná argumentace) demokracie ovšem zahrnuje dvě "bohužel": za prvé, je bohužel mylná, a za druhé, v České republice není bohužel omezená pouze na karlovarskou KSČM, nýbrž téměř na každého, kdo se dostane k vládě. Především z druhého důvodu si prohlášení karlovarských komunistů k organizátorům protestu proti jejich náměstku Václavu Sloupovi zasluhuje bližší pozornost, protože - jak se zdá - lidé, kteří se u nás ucházejí o politické úřady, chápou demokracii často (dosti možná účelově) úplně jinak, než jak ve skutečnosti funguje.
Jan Mohnert
Na obranu Güntera Grasse: co opravdu musí býti řečeno!
V konfliktu mezi Palestinci a Židy jsem vždycky fandil Izraeli. Pro člověka ze společnosti stižené mnichovským syndromem je asi cosi přitažlivého na malé zemi, která od roku 1948 vedla celkem čtyři války doslova na život a na smrt, pokaždé s koalicí nepřátel, jejichž převaha alespoň pokud jde o čísla byla natolik zdrcující, že se osamocený ozbrojený odpor jevil jako beznadějný. Kromě toho, arabský, předpluralistický a socialismem říznutý způsob života - ačkoli je jistě velmi pozoruhodný - není můj šálek kávy, takže jeho úspěchy a triumfy obvykle s nadšením nevítám. Přesto nemohu v případě stávajícího všeobecného pohoršení nad básní Güntera Grasse než odsunout své sympatie k Izraeli stranou a postavit se za německého spisovatele, nositele Nobelovy ceny a bývalého příslušníka Waffen SS. Spolu s Grassem totiž stojí na pranýři Evropy i mravní principy, které jsou v základech naší civilizace.
Jan Mohnert
Proč se V. K. mýlí a vyšší vzdělání není jen soukromým statkem
Václav Klaus označil protestující studenty českých vysokých škol za parazity. Budiž, stejně jako on jsem přesvědčen, že drtivá většina z nich nebojuje za akademické svobody, nýbrž že se schovaná za heslem "Vzdělání není byznys!" snaží zachovat možnost honosit se statutem vysokoškoláků a přitom se jen s minimálními finančními náklady několik let víceméně flákat. Studium na českých vysokých školách - ať vám protestující studenti tvrdí co chtějí - je totiž v porovnání s Německem, Británií nebo Spojenými státy výrazně "v pohodě". V tomto smyslu protestující studenti paraziti asi jsou. Přesto s Klausem nemohu souhlasit - jeho zdůvodnění "parazitismu" studentů je totiž jiné, rádoby akademické a fundované a mimochodem špatné.
Jan Mohnert
Potvrzeno: Bohatí kradou více než prostí lidé. No jo, ale co s tím?
Server Novinky.cz přinesl zajímavou zprávu: bohatí lžou a kradou mnohem více, než prostý lid.[1] Zdá se, že sociologům z univerzity v kalifornském Berkeley se nyní podařilo postavit obecně rozšířené přesvědčení, že dobří obyčejní lidé jsou vystaveni na milost a nemilost zvůli těch zlých "tam nahoře", na solidní vědecké základy. Co však doopravdy dokázali? Potvrdili snad dnes již poměrně starou domněnku, že dobro a mravnost dřímá jen v "obyčejném člověku" a že ti, kteří stojí společensky i bohatstvím nad ním, jsou zlí a tam, kam se dostali, dostali se jen lhaním, podváděním a okrádáním? Na první pohled se zdá, že ano. [1] http://www.novinky.cz/zena/styl/260466-bohati-a-privilegovani-kradou-vice-nez-prosti-lide-potvrzuji-sociologove.html
Jan Mohnert
Problém ekonomizace pohledu na společnost, problém současné Evropy
Ekonomie má dnes mezi společenskými vědami výsadní postavení, o tom není sporu. Konec konců, je jedinou z nich, za kterou lze získat Nobelovu cenu a názory ekonomických odborníků a akademických ekonomů platí ve společnosti za všeobecně respektovanou interpretaci sociální reality. Piedestál, na který současná společnost ekonomii mezi ostatními neexaktními obory staví, dává každému člověku bez ohledu na jeho profesi možnost pohodlně - skrze noviny, rozhlas, televizi nebo internet - pochopit, co se vlastně kolem nás děje a udělat si na to názor. Luxus, který si tím dopřáváme, má však i odvrácenou, stinnou stránku: dochází k totální ekonomizaci lidského života. A ten v posledku nikdy totálně ekonomický není.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Lesy chce předat mnichům bez soutěže. Smlouvu nachystal starosta předem
Premium Mohlo to být jedno z rozhodnutí, jakých města jako osmitisícové Milevsko udělají ročně stovky....
Stavební úřady se děsí novely, mluví o nejistotě a nabírají nové pracovníky
Stavební úřady napříč republikou se obávají reformy stavebního zákona. Kvůli nárůstu práce tak...
VIDEA TÝDNE: Potvrzený trest pro Feriho, živořící děti a Kobajašiho veleskok
Soud v Praze tento týden potvrdil exposlanci Dominiku Ferimu tříletý trest za znásilnění. Strážníci...
Instalatér do Německa
Arcon Personalservice GmbH
nabízený plat:
75 260 - 90 320 Kč
- Počet článků 52
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1344x