Malá lekce z demokracie (nejen) pro karlovarské komunisty

"Demonstrací za odvolání našeho náměstka pro školství popíráte demokracii." Zhruba tímto argumentem se minulý týden pokusili představitelé karlovarské KSČM zabránit uskutečnění demonstrace proti svému náměstkovi hejtmana pro školství, mládež a tělovýchovu Václavu Sloupovi. Karlovarští komunisté se patrně domnívají, že z vítězství ve volbách vyplývá v demokracii pro jednotlivce nebo politickou stranu právo vládnout - proto se jim logicky jeví jakákoli snaha "odstranit" prostřednictvím protestů své zástupce z krajské vlády jako pokus o zvrácení výsledků voleb a tudíž jako popření jednoho ze základních principů demokracie. Taková interpretace (a k ní vázaná argumentace) demokracie ovšem zahrnuje dvě "bohužel": za prvé, je bohužel mylná, a za druhé, v České republice není bohužel omezená pouze na karlovarskou KSČM, nýbrž téměř na každého, kdo se dostane k vládě. Především z druhého důvodu si prohlášení karlovarských komunistů k organizátorům protestu proti jejich náměstku Václavu Sloupovi zasluhuje bližší pozornost, protože - jak se zdá - lidé, kteří se u nás ucházejí o politické úřady, chápou demokracii často (dosti možná účelově) úplně jinak, než jak ve skutečnosti funguje.

   Proč je tedy argument karlovarské KSČM špatný? Za prvé, komunisté tvrdí, že demonstrování za odstoupení vlády popírá demokracii. Problém je, že jakákoli forma nenásilného(!) protestu proti vládě je nedílnou a funkční součástí demokracie. Protestovat proti vládě a kritizovat ji je totiž něco, bez čeho by moderní demokracie nemohla fungovat. Kdyby lidé neměli v demokracii možnost jakýmkoli (nenásilným) způsobem a z jakéhokoli důvodu[1] protestovat proti vládě, nemohla by vůči stávající vládě existovat žádná opozice a tím pádem ani žádné politické alternativy, ze kterých by si lidé mohli ve volbách vybírat - a demokracie je především o tom, že volby znamenají možnost si opravdu vybrat. Demonstrace a protesty proti vládě, stejně jako její kritizování, k demokracii prostě patří. Ba co víc, demokracie je nich dokonce do značné míry založena. A i když některé protesty a demonstrace mohou čas od času opravdu vyjadřovat názory, které s demokracií nemají nic společného, anebo klást požadavky, které jsou s demokratickou formou vlády v hlubokém rozporu, samotné jejich zorganizování a uskutečnění demokracii jako takovou nepopírá. Právě naopak, spíše dokládá její existenci.

   Za druhé, pokud pomineme skutečnost, že protesty za cokoli a proti komukoli k demokracii jednoduše neodmyslitelně patří, a podíváme se blíže na argument, že požadovat protestem či demonstrací odstoupení kohokoli z vlády je snahou o zvrácení výsledků voleb a tím i popřením demokracie, zjistíme, že přítomnost kterékoli politické strany ve vládě vlastně nemá v České republice s volbami vůbec co dělat. Česká republika je totiž na všech úrovních (od centrální vlády přes krajskou až po tu obecní) demokracií parlamentní a to znamená, že jediné, o čem lidé ve volbách v České republice rozhodují, je, kolik křesel bude mít která politická strana v parlamentu (nebo krajském či obecním zastupitelstvu). O tom, kdo bude ve vládě (nebo krajské či obecní radě) a kdo ne, rozhodují politické strany víceméně samostatně a to prostřednictvím nejrůznějších koaličních vyjednávání, které mezi sebou po volbách vedou. Dokonce i v případě, že by se některé z nich povedlo ve volbách získat více jak polovinu všech křesel v příslušném zastupitelském sboru a tím pádem i většinu nezbytnou k tomu, aby mohla vládnout samostatně, lidé coby voliči nerozhodli o tom, že taková strana bude ve vládě, ale pouze o tom, kolik poslanců či zastupitelů bude mít. Jak demonstrací za odstoupení některé strany nebo jejího zástupce z vlády, tak protesty proti její přítomnosti v ní se tudíž volební výsledky (a s nimi i demokracie) nijak popřít nedají - "právo" být ve vládě totiž v České republice z voleb pro žádnou politickou stranu nevyplývá, a to ani tehdy, když ty volby vyhraje (ostatně, situace Sociálních demokratů po volbách v roce 2010 je toho názorným příkladem). Aby organizátoři a účastníci karlovarského protestu popřeli ve smyslu zvrácení výsledků voleb demokracii, museli by svou demonstrací namísto odstoupení Václava Sloupa z funkce náměstka hejtmana (tedy z funkce v krajské "vládě") požadovat odstoupení zástupců KSČM ze zastupitelstva Karlovarského kraje. A to nepožadují - ani v Karlových Varech, ani nikde jinde, kde proti KSČM v krajích protestují.

   Sečteno a podtrženo, protestováním a demonstracemi proti vládě, ať už obecní, krajské, anebo celostátní, nelze v České republice demokracii popřít. Nelze ji popřít ani tím, že lidé budou požadovat odstoupení jejích jednotlivých členů nebo celých politických stran. A to navzdory tomu, že se skoro každá politická strana, která se do vlády na kterékoli úrovni dostane, snaží ústy svých představitelů lidem často namluvit opak. Reagovat na demonstrující a protestující, kteří s vládou z toho či onoho důvodu nesouhlasí, výroky o popírání demokracie - tak, jak to udělali komunisté v Karlovarském kraji - je hloupé a kromě toho také ubohé. Svědčí to buďto o hluboké mezeře v povědomí o základních principech demokracie u těch, u kterých bychom ho čekali nejvíce, totiž u lidí, kteří se snaží v naší demokracii politiku aktivně "dělat", anebo o zoufalém nedostatku praktických a věcných argumentů, jimiž by takoví lidé mohli ospravedlnit své rozhodnutí setrvat navzdory protestům v úřadech. Buď jak buď, "popírání demokracie" v České republice prostě není adekvátní a smysluplný argument, kterým by vlády a jejich představitelé mohly reagovat na protivládní protesty. A nikdo by takovým výrokům neměl přikládat i třeba jen malou váhu, natožpak se jimi nechat od protestování odradit. Pokud jsou někteří lidé natolik nespokojení s přítomností komunistů v krajských vládách, že jsou kvůli tomu ochotní vyjít do ulic a požadovat jejich odstoupení, musí se s tím KSČM prostě smířit - české demokracii to totiž v žádném případě neubližuje.

[1] Ať už principiálního, jak je tomu v případě komunistického náměstka Sloupa v karlovarském kraji a KSČM obecně, anebo zájmového, jako je tomu například v případě nejrůznějších demonstrací pořádaných odbory.